aneb krátké seznámení s domácí jezdkyní a cvičitelkou, se kterou se můžete setkat v dětském kroužku, při individuálních lekcích, nebo jako pořadatelkou stájových závodů.
Je členkou ČJF a ČBS. Aktuálně dosažená výkonnost ve sportu stupně "S" v drezuře. Nejlepší umístění 2. a 3. místo na MČR v bezudidlové drezuře, 3. místo na ME v Polsku v drezuře bez uzdečky. Funkce "Rozhodčí junior" pod ČBS.
Existuje přísloví, že drezura tu je pro koně, nikoliv kůň pro drezuru. Tím se ve své práci s koňmi řídím.
Drezura mě uchvátila už jako začínajícího jezdce. Kůň se svým člověkem dosahují harmonie, že jejich komunikace je prakticky neviditelná, tančí spolu. Měla jsem štěstí, že jsem potkala skvělé lidi, jenž se řídili stejnou filosofií a zasvětili mě do tohoto krásného odvětví jezdectví.
Stále se vzdělávám a vím, že učení se v jezdectví (a v drezuře obzvlášť) nikdy nekončí.
V minulých letech bohužel získala drezura nelichotivou nálepku díky vrcholovým sportovním jezdcům. Tak trošku ztratila svůj původní význam (vzdělání koně, jeho zdraví, kondici a krásu) a stala se spíš cirkusovým představením, které může být v očích laika efektní, nicméně na úkor koní. Přesto doufám, že poslední dobou se již zase vrací ke svým kořenům. Jedním z mých cílů je ukázat širší veřejnosti, že drezura se dá dělat i jinak. V souladu s koněm a pro něj. Je pro mě výzvou spojit klasickou drezuru s ježděním bez většiny pomůcek, jako udidlo, ohlávka, sedlo,... a pomoci s touto cestou i dalším jezdcům, kteří by se po ní chtěli vydat.
Nesmím samozřejmě zapomenout na moje koně, kteří jsou pro můj život nepostradatelní. Prvním z nich je Diablo, devítiletý valach ušlechtilého plemene Pura Raza Espaňola. Narozen byl přímo ve Španělsku a já sledovala jeho cestu od první chvíle, kdy přijel k nám do Čech. Museli jsme si však ještě dva roky počkat, než se naše životy doopravdy protnuly. V jeho čtyřech letech jsem se stala jeho majitelkou a naše společná cesta započala. Už od začátku jsem ho vedla bezudidlově, ale časem poznal i udidlo. Díky jeho pracovitosti dělal - a stále dělá - velké pokroky. S ním poprvé jsem si začala pohrávat s myšlenkami na závody, ačkoliv mě do té doby vůbec nelákaly. Ani dnes nejsou moji prioritou, je to spíš možnost, jak otestovat naše pokroky a prezentovat naši práci.
Druhým koněm je vznešený zástupce Fríského plemene - jedenáctiletý valach Anko van de Lindedijk. Jeho začátky jako jezdeckého koně nebyly příliš šťastné. Někdy po druhém roce života ho v Nizozemsku rychle obsedli a prodali do Čech. V té době jsem se s ním poprvé setkala, když jsem hledala svého vysněného koně. Vystřídal několik majitelů, nakonec zůstal ještě s jednou frískou kobylkou Yfke u pána, jež je měl jen pro radost a kochání. Po jeho smrti je oba nabídla rodina k prodeji, jelikož s koňmi neměli žádné zkušenosti. Narazila jsem na jeho inzerát a na druhý pokus po čtyřech letech přijel k nám do Hrobic. Protože úspěšně pozapomněl většinu věcí z jeho uspěchaného výcviku, začali jsme pomalu pracovat na všem od začátku. Dnes je to spolehlivý koník, který povozí začátečníka a také ho správně proškolí :)
Má jezdecká kariéra začala, když mi bylo deset let a já poprvé vyrazila na koňský tábor. Rodiče tehdy konečně pochopili, že bez koní to nepůjde. Prošla jsem několika jezdeckými kluby, kde sice jezdecký výcvik nebyl na vysoké úrovni a spočíval většinou - když už jsme tedy dostali možnost sednout na koně - v ježdění stále dokolečka kolem jízdárny. Ale za to jsem se naučila, co je všechno kolem koní potřeba, že to není lehká práce a každé chvilky s nimi jsem si vážila.
Pár let poté jsme narazili na skvělou drezurní trenérku, která mi dala ty nejdůležitější základy a ukázala krásu drezury. Když pak přišel můj první kůň - Rimke, velmi mi pomohla. Moje první kobylka mne mnoho naučila. V životě si zažila dost nepěkného a lidem zrovna dvakrát nedůvěřovala. Chvíli trvalo, než jsem si k ní našla cestičku, kdy mi konečně otevřela svou duši a začala mi věřit. Za to byl ale náš vztah tak pevný, že ho nemohlo nic zničit. Pak přišel Diablo, další velká výzva v podobě sebevědomého puberťáka, největšího hřebce v okolí. Ale zároveň je to velký pracant a ochotný vyhovět člověku snad ve všem. Když jsem následně přišla o Riminku, byl mi obrovskou oporou. Čertík, rozdávající radost a optimismus.
S Diablem jsme začali spolupracovat v r. 2015 s profesorem z Královské jezdecké školy v Jerezu (Esp) Angelem Cidem a díky jeho obrovským zkušenostem se toho mnoho naučili. Stále jezdíme na jeho kurzy, které můžu vřele doporučit všem, kdo to myslí s drezurou vážně.
Bohužel kvalitních trenérů je jako šafránu, v okolí Pardubic vím pouze o jednom, se kterým příležitostně spolupracujeme. Abychom mohli alespoň čas od času zkusit nějaké závody a získat tak zpětnou vazbu od někoho nestranného, stala jsem se členkou ČJF a po nějaké době získala drezurní licenci. Naše aktuální výkonnost s Diablem je stupeň "S". Bohužel kvůli jeho zranění na začátku léta 2019 jsme museli naši práci na čas přerušit, ale už se opět vracíme do formy.
Vystupovali jsme také na několika veřejných akcích, např. pro podporu dětí s downovým syndromem, nebo na letošním druhém ročníku veletrhu ForHorse, kde naše ukázka bezudidlové drezury byla součástí jak denního programu, tak večerní show. klik
V roce 2018 vznikl díky iniciativě několika skvělých dam Český Bezudidlový spolek a začaly se pořádat závody bez udidel a bez uzdeček. S Diablem jsme se nadšeně zúčastnili i prvního Mistrovství ČR, kde jsme se umístili na krásném druhém místě.
Následně jsme vyrazili na Mezinárodního mistrovství v Polsku v jízdě bez uzdečky (tehdy jsme na nákrčáku jezdili teprve půl roku) a v drezuře si v poměrně silné konkurenci vybojovali třetí místo.
V roce 2019 se MČR Diablo kvůli zranění účastnit nemohl, proto Aný prošel dvouměsíční náročnou přípravou a se ctí zvládl své úplně první závody mimo domovskou stáj a dojel si pro skvělé třetí místo. Také jsem prošla školením u ČBS pro rozhodčí a získala titul "Rozhodčí junior" pro bezudidlové závody.
A jaké plány máme do budoucna? V zimě budeme především odpočívat, nabírat síly a lehce trénovat. Příští rok bych ráda rozjela spolupráci s nějakým větším areálem, kde mají zázemí pro pořádání soutěží, a uspořádala bezudidlové závody také v našich končinách, aby se myšlenka ČBS stále šířila dál. S tím pro mne také souvisí získávání více zkušeností v oblasti soudcování a časem dosáhnutí hodnosti plnohodnotné rozhodčí. S mými koňmi se chci stále vzdělávat a posouvat výš. Rozjednáno máme také další veřejné vystoupení (únor 2020).
A předávat své zkušenosti dalším jezdcům.
Comments